Pomník Vlasovcům

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Našel jsem si na internetu ten pomník Vlasovcům. Ten tolik diskutovaný, ten na Praze 6. Abych jako byl ve vobraze. Nepředstavoval jsem si samozřejmě, že tam bude vytesán někdo v čepici (brigadýrce) a v rozevlátém plášti třímající legendární ruský samopal PPŠ-41 s kulatým zásobníkem. Protože Vlasovci bojovali na straně Němců, tak by měl v ruce nejspíš maschinenpistoli MP 40. To pro upřesnění.

Nechci diskutovat o podílu Vlasovců na osvobození Prahy ani o tom, že to dělali hlavně proto, aby jim bylo umožněno vzdát se Američanům. Protože ti, proti kterým bojovali, by s nimi udělali krátký proces – krátký a bez soudu.

Takže zpátky k pomníku. Výtvarná díla Davida Černého, koupající se v přízni především dámských obdivovatelek, nepatří zrovna k dílům nejlevnějším. Geniální umělec nikdy neopomenul si naúčtovat více než vícecifernou částku za své výtvory.

Nevím, zda pomník Vlasovcům je geniální, ale určitě moc peněz stát ani nemohl. Dokonce si myslím, že ho ani nemusela Praha 6 platit. Plat řeporyjského starosty by na tu trubku s malým tančíkem na vrchu s helmou (ovšem tančík je tak vysoko, že není vidět, takže by tam ani snad nemusel být), by hravě na tu taškařici stačil. Ovšem samotná ta trubka je hezká, potřebná, a navíc, lze se o ní určitě opřít, pokud jeden je životem notně unavený. Takže přeci jenom dává ten pseudopomník nějaký smysl. Navíc trubka je ze solidního materiálu a určitě by se na ní v budoucnu dala přidělat nějaká, třeba informační cedule. Taková ta ručička ukazující směr s nápisem „Ke starostovi“.

Debilně si myslím, že když si soudný člověk ten památník prohlédne, tak že ho těm Vlasovcům snad i přeje.