Kámen ze srdce

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Jo, jo, spadl mi kámen ze srdce, rovnou balvan řeknu vám. Opravdu jsem se bál, že to bude jinak. Abych se uklidnil, tak jsem si poslechl prognózu vývoje inflace v našich luzích a hájích, a to přímo z úst nejpovolanějších. Z úst člena spolku, který aby udržel kurz a zvedl inflaci … utratil bilion korun v minulých letech.

Maximálně v budoucnosti, maximálně 2 %.

To je dobrá zpráva, i když jako důchodce nedostanu zas až tak velkou „záložku“ v lednu jako dárek v podobě zvýšeného důchodu. Fakt dobrá zpráva, protože kdyby byla inflace větší, tak bych sice dostal v lednu víc jako „záložku“, ale zase by se mně znehodnotily úspory. Které ovšem nemám, takže by mi to bylo šuma - fuk. Šumák.

Takže se očekávají krásná 2 %. Možná sice, že dojde k nárustu cen elektřiny, ropy, potravin. To by pak samozřejmě ta % byla možná i větší. Tak nejsem blbej, přestanu se přecpávat, koupím svíčky a přestanu jezdit na nákupy autem. Půjdu pěšky. To by bylo, aby se ta inflace neudržela na uzdě. Ostatně ono takové jídlo, elektřina nebo přímo i pohonné hmoty lid nepotřebuje, takže netřeba se zabývat, zda ceny těchto komodit porostou.

Debilně si myslím, že jedna, dost podstatná cesta, jak se dostat z obrovského státního dluhu, je právě ta inflace. Bo ale, když se to udrží na dvouprocentní výši, tak se bude muset ta sekera vyřešit jinak.