Kapitola CXXI. - Předvolební kampaň

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.       

Šel jsem z nákupu a juknul na mě billboard s nápisem Váš kraj potřebuje změnu. A dva mladí lidé. Usměvaví, vymydlení, spokojení, určitě vzdělaní a se spoustou času, aby mohli tu změnu uskutečnit. 

Změny jsou vždy zapotřebí. O tom žádná. Otázka je jenom jakou změnu, zda k lepšímu, nebo horšímu.

Samozřejmě že všichni slibují změnu k lepšímu, jenom blázen by sliboval změnu k horšímu. Jako uprchlí chovanci z ústavu pro duševně choré nevypadali. I když nevím, jak nyní vypadají chovanci, nebyl jsem v Dobřanech už hodně dlouho.

No ale zda to bude změna k lepšímu, to se neví. Je to taková sázka na budoucnost. Ale taky přes všechna ujištění to může být změna k horšímu. Co dělat, pro co se rozhodnout. Je to jako v manželství. Přesedat do dalšího manželství by se mělo po důkladném zvážení všech pro a proti. Vyčíslit ztráty, odhadnout zisky. V politice je možné pouze tušit ztráty, odhadnout zisk je nemožné. Tedy zisk pro společnost, zisk pro aktéry je docela dobře spočítatelný. Takže co, jak se rozhodnout. Záleží na tom, zda ořete na poli, nebo popíjíte presso. 

Tedy zda používáte zdravý selský rozum nebo jste vážený host v pražských kavárnách.

Byly doby, kdy jsem pil 16 malých pressíček, bez mléka a cukru. Nyní piju pouze čtyři kafe za den, s mlékem a cukrem. A cítím se spíš sedlákem, než konzumentem kofeinu.

Protože jsem debil, tak volit nepůjdu. Vím, že dělám chybu a že si pak nemohu stěžovat na výsledek voleb. A to všechno jenom proto, že ta mladá paní z billboardu se na mě moc důvěrně usmívá. Jako by určitě chtěla můj hlas, jako by se bez něho nemohla obejít, a přitom se jí jedná o peníze. Ne o moje, o její peníze.