Kapitola LXV. - Z Bejrútu

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.   

A určitě to byla hodně velká šlupka. Teda přímo obrovská. Tolik rozbitých oken, poničených baráků už nebylo dlouho ve zpravodajství vidět. Ne že by nebylo někde srovnatelné množství zničených domů, ale takhle najednou, nečekaně a razantně - nikoliv.

Když jsem chodil do školky, tak tam byl jeden kluk, dneska by se řeklo, že byl hodně živý. A když něco provedl, tak začal hned první křičet, že on to nebyl. Zlobil, ale moc chytrý nebyl. Hned jsem si na něho vzpomněl, když několik hodin po tom kapitálním výbuchu stát Izrael prohlásil, že Oni to nebyli.

Asi to bylo tak jak říkají. Nejdřív nějaký svářeč zapříčinil požár. Jako na potvoru, ten se rozšířil do nějakého skladu s pyrotechnikou. Ta tam byla připravena na silvestrovské oslavy nebo zbyla z těch loňských oslav. A co čert nechtěl, jedna ta prskavka prskla do toho skladu s ledkem. Který normálně ani nehoří, musí se do něho, když má vybouchnout, něčím praštit. Buď prskavkou, dělobuchem nebo pořádně velkým kladivem, pak ale nestačíte utéct, když je kolem Vás tolik toho ledku. Klika je, že to byl původně ruský ledek. Ten bouchá líp a určitě všude. Já tomu věřím.

Věřím i tomu, že se třeba zapomene, že v Libanonu je silnou politickou stranou Hizballáh (Al Muqáwamat ul Islámíjatu fí Lubnán). Dokonce v Bejrútu má hlavní sídlo. To je to uskupení, které nemá demokratický svět rád. Ale demokratický svět má peníze. Ten by tomu Libanonu mohl půjčit, něco i darovat. Ten nedemokratický svět sice taky nějaké peníze má, ale potřebuje je na to, aby mohl nastolit demokracii. Ale tu jejich. 

Ale to je už moc složité a nerozumím tomu, protože jsem debil.