Už mě to nebaví

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Současná vládní garnitura, Žvanírna i Konírna prošla asi nějakým kolektivním školením. Za všechno může Babiš. Babiš, ne Covid. Za všechno může válka, co válka - Putin. Nebýt toho, tak se máme líp. Neměli bychom tak velký státní dluh. Všechno by bylo v pohodě.

Evropská Unie je zadlužená. Některé státy víc, některé míň. Některé státy jsou tak zadlužené, že by snad ani neměly být v EU. Ale jsou. Budou s nimi asi v budoucnosti potíže. Opravdu budou s nimi potíže? S Itálií, Španělskem? S někým dalším? Byli bychom i my před státním bankrotem, kdyby se prý plošně přidalo potřebným. Aspoň to tvrdí ti, co jsou nyní u vesla. Takže se bude trousit nějaký ten finanční příspěvek jenom těm, co dorazí na Pracák. Jenom těm co sepíší několik stránek. Jenom těm, co odstojí dvouhodinovou frontu. Jenom těm, co doloží všechny náležitosti. Jenom těm, co jsou tak zoufalí, že to všechno podstoupí. Aby se neřeklo, tak od června bude levnější benzín o 1,50 Kč. (O jé, to se budeme mít!).

USA je zadlužená, prý trojnásobek jejich HDP. (Do tohoto stavu máme ještě daleko). Ale Spojené státy si z dluhů už dlouhé roky nic nedělají a nebolí je kvůli tomu dluhu hlava. Čína je zadlužená. Hodně zadlužená a taky si nedělá žádné starosti. Je zadlužená EU, Čína, USA a celá Afrika, zbytek Asie, o Jižní Americe ani nemluvím.

Komu sakra tedy ty všechny státy a celé kontinenty ty peníze dluží. Kdo má ty papírky dlužních úpisů pečlivě uložené v obrovských trezorech? Velké dluhy, velké trezory. Nebo se jedná jenom o imaginární čísla, o imaginární peníze?

Nevím, nerozumím tomu a nebaví mě to poslouchat dnes a denně. Slovo zadlužení je sloganem dnešních dní. Ještě že hned vzápětí jsme ujištěni, že Fiala a spol. si s tím dluhem poradí. Jak úlevné, jak povzbuzující. Jak promyšlené a jak vznešené cíle.

Debilně si myslím, že si počkám a ono se uvidí. (neuvidí)