Bubliny našeho žití, životní zkušenosti a volby

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Žijeme v bublině ohraničené rodinou, prací, kamarády, zvyklostmi, vzděláním, zdravotním stavem a ještě mnoha dalšími věcmi a zkušenostmi. Posuzujeme, hodnotíme, rozhodujeme.

Necháváme se ovlivnit vlastní zkušeností, zkušeností svých blízkých, svých přátel. Četbou, sdělovacími prostředky a internetem.

Několik metrů od mého bydliště skončila hospoda. Hospodský a jedna servírka. Hospoda s EET. Hospodský i hospoda prosperovala, jenže pak přišlo na řadu páně majitelovo soustavné pokouřeníčko jménem „marjánka.“ A asi nejen to. Servírka, když viděla spícího hospodského, zapomněla občas (často) naťukat do systému svým známým konzumaci. Zapomněla naťukat ve svůj prospěch. Hospoda, potažmo hospodský, zkrachoval. Dodnes chodí shrben pod tíhou dluhů a nadává na EET.  Protože se tak stalo v době zavedení EET.

Nevěřím dodnes tomu, že tisíce (???) živnostníků zkrachovalo jenom proto, že se musely evidovat tržby. Přeci evidovat (přiznávat tržby, tedy i zisky) nazíráno z mé bubliny je normální a nemůže vést k podnikatelskému katastrofickému scénaři. Přesto téměř denně, a o to důrazněji, se před volbami omílá to nesprávné rozhodnutí o evidenci tržeb. Protože ho nařídila strana, která ještě není na konci svých sil.

Strana, která rozdávala koblihy. Připomínají se a je to úsměvné. V té době, kdy se rozdávaly koblihy, mé děti chodily domů s igelitkami plnými propisek, pastelek, čepic. Občas i s nějakým tričkem, vše s logem různých stran. Já sám jsem se přiživil na předvolebním (byl dobrý) guláši a pivem pana starosty. Ale jejich stranu jsem nevolil.

Babišovu stranu jsem také nikdy nevolil a nevěřím tomu, že si lze koupit volební hlasy. Nejen koblihou, čepicí, ale ani finančním příplatkem nějaké skupině obyvatelstva.

Za to věřím, že lze ovlivnit patřičnou masáží masovými prostředky chování některých obyvatel. Buď nemají ještě hotovou bublinu, která by je ochránila, nebo nemají dostatek životních zkušeností (nebo si schválně nechtějí pamatovat). Důvěřují sdělovacím prostředkům, které jim v jednom článku představují borce z opozičního politického tábora, který všechno hnusné po volbách v naší společnosti mávnutím kouzelného proutku odstraní. A hned pod tím článkem se dozvím o tom, že naše docela slavná zpěvačka došla k názoru, že tu covidovou potvoru na nás sype z nebe práškovací letadlo Billa Gatese. Navíc, když katolickým věřícím (a nejen jim) jejich boss Duka tvrdí, že je to určitě čínská biologická zbraň.

Je potřebí zvážit, zda se nechat očkovat, zrovna tak jako je potřeba zvážit, kterým předvolebním slibům uvěřit.

Já věřím spíš těm, kteří toho tolik neslibují. Stejně se hned po volbách najde vždycky dost důvodů, proč volební sliby neplnit. Ty výmluvy jsou všeobecné známé:

• my to v programu měli, ale koaliční partner byl jiného názoru
• my bychom to prosadili, ale nezískali jsme na ten záměr všeobecný společenský konsensus
• my bychom to uskutečnili, ovšem to jsme nevěděli, v jakém stavu to národní hospodářství jsme převzali
• my jsme to museli odložit, protože jsme přednostně museli reagovat na mezinárodní situaci a na naše mezinárodní závazky
• my jsme to navrhovali, ale neprošlo to Sněmovnou ve druhém čtení
• my jsme netušili, že nám to Senát vrátí a prezident to nepodepíše
• a perla na konec: My jsme o to vážně usilovali, ale změnily se naše priority, takže jsme náš záměr neuskutečnili…

Budujme své bubliny, zvažujme názory, které slyšíme, zvažujme názory, které jsou nám předhazovány. Poměřujme vše svými vlastními zkušenostmi nebo zkušenostmi lidí, kterým věříme. Nenechme se uvláčet tisíckrát omílanými výkřiky o hrůze, která byla, a tisíckrát slibovanou zářnou budoucností, která nás čeká. Volme a přemýšlejme. Volme, pokud bude vůbec možné - bez většího zaváhání - někoho volit. V tomto ohledu jsem debilní skeptik.