Kdo se bojí a kdo ne

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Nevím, nevím, ale exministr zdravotnictví se asi nebojí. Dobře si spočítal, že dvě a dvě jsou čtyři a že je lepší holub v hrsti než vrabec na střeše a asi šlápl do toho (do daní) s plnou vervou.

Nakolik šlápl vedle, se zjistí. V jeho případě (bohužel - bohudík) ano. V jiných případech – stěží.

Jenže není to problém jednoho člověka, v tomto případě jednoho exministra. Je to chyba systémová a navíc o této systémové chybě se už roky ví. A co je obzvlášť úsměvné je to, že ani nová vláda, ani nové zadnice sedící v budoucnu na ministerstvu financí s tím nic, ale nic neudělají. Nebo jen hodně málo k velké radosti těch, kdo se nebojí a nedělají to v síni.

A že MF na každou odvedenou korunu se v pocovidové době víc než kdy jindy doslova třese.

S překotným nárůstem počtu podnikatelů danícím v Praze došlo k tomu, že pravděpodobnost kontroly ze strany finančního orgánu je statisticky bezvýznamná. Dodržíte-li dvě jednoduché zásady, máte slušnou možnost, že cca 80 let vaše podnikání nebude zkontrolováno. To říkají statistiky, to říká dosavadní zkušenost, dosavadní praxe. Není proto divu, že k danění v Praze se přihlašovaly hromadně subjekty, které by mohly (měly) danit své zisky v Horní - Dolní     (v Praze existují domy - v žádném případě to nejsou mrakodrapy - kde mimo domovníka sídlí 50 i více firem, které zde podnikají, mají u vchodu cedulku, ale už ne zvonek).

Tak jak na to? Jak se vyhnout nepříjemné kontrole? Logicky vzato, každý ouřada s klotovými rukávy nejdřív půjde po těch, kteří daně neplatí. Je to podezřelé, nemorální, nepřípustné a proto si tento fakt zaslouží jeho kontrolu. Většina kontrol je zaměřena právě na ty, kdož neplatí a neplatí. Z těch ostatních, kteří platí, vybere náhodně počítač několik subjektů ke kontrole, ale je to jenom zanedbatelný počet kontrol, když je v Praze tolik podnikajících subjektů, že.

Takže opatření první, jak se vyhnout kontrole, je být nenápadný a nějaké ty daně platit. Jak velké, je na úvaze toho kterého subjektu, na jeho šikovnosti a odvaze.

Opatření druhé -  najmout si daňového poradce. Mají kulaté razítko a jsou zárukou toho, že máte věcně správně a včas odevzdané daňové přiznání. Účtuje si sice jako majitel kulatého razítka za vypracování přiznání docela dost peněz (až 4 000,- Kč) v hodinové sazbě, ale jím vypracovaná přiznání jsou většinu brána jako bezchybná. Navíc daňoví poradci za svou práci ručí a většinou neriskují ztrátu možnosti používat kulaté razítko tím, že by něco v daních zamlčeli. Ovšem kdo jim zamlčí nějaké ty rozhodné skutečnosti, je sám daňový subjekt. Tu nějakou tu nemovitost, tu nějaký ten zisk, tu nějaký ten výděleček. Ale kulaté razítko na konci daňového přiznání má své úřednické kouzlo. Daňové přiznání je určitě věcně správné. Kontroly netřeba.

Leč nezahrnující veškeré příjmy. Ale koho by to napadlo, když je tam to kulaté razítko. Nikoho. Nikoho z MF.

Je to neřešitelná situace. Není řešení mít víc počítačů, víc ouřadů. Lidi jsou jenom lidi. Debilně si myslím, že jediné účinné opatření by bylo uzákonit takzvanou bonzovací nemalou odměnu. To by bylo, aby se v Čechách díky bonzákům ten výběr daní nezlepšil!