Přiznávám

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Přiznávám se, že nemusím Danu Morávkovou ani Terezii Tománkovou. Zatímco Morávkovou vždy vypínám, Tománkovou vypnout nemohu. Zvláště když klade pečlivě volené otázky přímo panu prezidentovi. Na něm se mi líbí jeho zásadový postoj k novinářům, a ještě zásadovější postoj k veřejnoprávní televizi. Dokonce chápu jeho averzi k tomuto molochu, která ho ale ovšem žene do zpravodajského náručí televizí ostatních, některých i dost bizardních, jako je třeba televize Barrandov.

Docela dobře jsem vnímal prezidentovy názory na současnou covidovou situaci i na počínání vlády. Opět jsem si uvědomil, že to má v hlavě srovnané a že je obrovská škoda, že jeho tělesná schránka vykazuje známky značného opotřebení.

O co víc poklidnější debata byla s prezidentem, o to víc bouřlivější byla následná debata s premiérem Babišem. Tománková i Babiš měli po několika minutách na sebe vzájemně našlápnuto a debata nabírala na ostrosti. V jejich debatě padla spousta obvinění, pravd i polopravd. Ostatně jak jinak. Ale jedno Babišovo tvrzení mě opravdu vylekalo, snad víc, než kdyby mně vyšel pozitivní covidový test. A to, že počínání šéfa Českomoravské konfederace odborových svazů je jeho zahájený boj o budoucí prezidentský ouřad.  Domnívám se, že toto prohlášení nese všechny znaky poplašné zprávy. Ale bude-li to pravda, tak budeme potřebovat v budoucnosti nejenom vítězit nad covidem.

Pomocí štědrých příspěvků občanů jsme nuceni snášet každý den programy ČT. Pomocí odborářských příspěvků by se mohlo stát, že bychom byli nuceni snášet   budoucího prezidenta.

Dospěl jsem k debilnímu názoru, že platit příspěvky je hodně nebezpečné počínání.