Kapitola CXLVI. A je to tady

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.     

Prolezl jsem celý internet a hledal všechny možné projevy toho prevítu, co nás nyní sužuje a nenechá nás chodit na točený.

Projevuje se různě, opravdu celá škála možných a nemožných projevů. Jen tak okrajově jsem našel takovou nepatrnou zmínku o tom, že v domovech seniorů bylo zjištěno, že v některých vzácných případech prohlubuje stařeckou demenci. Ovšem nebylo tam ani slovo, ani zmínka, že se tou nákazou, tím covidem přenáší i ta stařecká demence. Natož aby postihovala relativně mladé muže. Mladé muže, kterým sluší všechno moderní od kravaty (pentle u krku) až po zacuckované dredy.

Jak jinak si vysvětlit prohlášení, že příštím ministerským předsedou bude on. 

Bartoš: Chci být lídrem koalice se STAN a příštím premiérem

Uvažuji o tom, že by se měl změnit ústavní zákon a měli bychom první na světě ministerské předsedy dva (konečně bysme byli v něčem světoví, nejen v počtu napadených covidem na hlavu). Oni takoví dva ministerští předsedové by v sobě spojovali rozvážnost a moudrost modroptáků s razantní, počítačovou erudicí Pirátů. Hned by nám bylo líp. Co líp. Bylo by nám rychleji a ještě líp, než by nám bylo, kdybychom měli jenom jednoho předsedu. To dá rozum.

Kdyby byla Babišova vláda co k čemu, měla by urychleně požádat o stavební povolení na přístavbu Kramářovy vily. Jinak se tam ti dva předsedové nevejdou.

A to musím uznat i já debil, že by to byla pro národ velká škoda.