Kapitola CXXVII. - Zbytečné dostihy zdravotních pojišťoven

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.       

Normálně bychom se dívali na reklamy na půjčení peněz. V tomto období je ovšem nejdůležitější vetřít se do přízně televizních konzumentů nekonečných seriálů s nabídkou ke změně zdravotní pojišťovny. Změníte-li pojišťovnu, dostanete letos lecos. 

Naštěstí ještě nenabízejí nový kyčelní kloub v akci (druhý úplně zdarma), nebo ledvinu se slevou.

Jen ti skutečně natvrdlí pojištěnci se domnívají, že ty zdravotní pojišťovny mají enormní zájem o naše chatrné zdraví. Opak je pravdou. Jde jim o udržení postů ředitelů, náměstků, vedoucích pracovníků, přepážkových čičmundů, štíhlonohých sekretářek a honosných budov. Vozidel k osobnímu využití, platů a odměn.

Na omezeném písečku řádí sedm zdravotních pojišťoven a tahají se o každou spřízněnou duši, která bude vlastnit jejich kartičku. Protože jenom dostatečný počet vydaných kartiček jim zajistí ty dlouhonohé vstřícné sekretářky.

Je s podivem, že v lidsky početnější masarykovské republice stačila pro všechny pojištěnce jedna zdravotní pojišťovna. Nemluvím ani o menším počtu sekretářek a čičmundů, a to v době, kdy nejrychlejší počítadlo byl sčot (pravda, v našich krajích neznámý vynález předkompjuterového období).

Takže klidně se přeregistrujte do pojišťovny, která vám toho nabídne co nejvíc. Stejně budete u všech pouze objekt zájmu o zachování jejich bytí. 

To si myslím já, nemocný debil.