Kapitola CXIV. - Paní Pekarová i paní Adamová tančí a tančí...

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.

Život tropí hlouposti. Někdy nevědomky. Někdy to není život sám, ale reklamní byznys. Posuďte sami. Paní Pekarová Adamová (TOP 09):

Přestaňte tančit na Titaniku, do kterého nám teče

Paní Pekarová i paní Adamová tím Titanikem určitě myslí TOP 09. Chtěl bych jenom upozornit, že už nejen že teče, ale že Titanik se nezadržitelně potápí. Z tohoto pohledu na realitu by určitě nestálo za to se zabývat výkřiky někoho na potápějící se palubě, někoho, kdo to má za pár (spočítaný). Uprostřed jejích plamenných výkřiků nezažehujících ani skromný ohníček obecného poznání, reklamní byznys, ten fenomén naší doby, vloží reklamu na účinnou, levnou, ekologicky šetrnou, bezvadně fungující likvidaci jakýchkoliv škůdců. 

Za pouhých 690,- Kč a s výsledkem vykynožení škůdců do jednoho týdne. Tedy i TOP 09!

Za ty peníze bych koupil ještě jeden tento přístroj pro náš Senát. A požádal bych pana Váňu, kterého si vážím, zda by nevrátil budovu Senátu svému původnímu účelu. Byla tam původně konírna pro 40 lichokopytníků a každý kůň měl nad sebou svůj portrét. Protože jsem debil a občas se mýlím, tak k tomu asi nedojde. Tak bych se alespoň přimlouval, zda by nešlo zařídit, aby ta tradice těch portrétů byla zachována. Místo koňských, senátní portréty. Kus za kus. Kůň jako kůň.