Kapitola XLV. - Polarita názorů

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.  

Miluji přírodu. Není se co divit. Přírodu miluje kde kdo. Když se dočtu něco, co bych četl častěji nerad, tak jsem z toho smutný. A když se dočtu o něčem z přírody z čeho jsem smutný, tak jsem z toho smutný mnohem víc.

Prý je invazivní ten psík mývalovitý. Vždycky jsem si myslel, že ten psík mývalovitý je ten mýval, kterého milovaly moje děti. Samozřejmě, že milovaly toho plyšáka. Koupil jsem jim ho, aby se rády myly. A čistily si zuby. A nyní čtu, že je nežádoucí. Tedy ten psík mývalovitý i ten mýval jako takový. Že se nejedná o stejný invazivní typ jsem se dočetl u tetičky Wiky. I když strejdovi Gůglovi je to jedno a má stejné obrázky nestejného druhu. A to ten jeden invazista přišel z Ruska, druhý z Ameriky. A to je na pováženou. Nejde to přejít jenom tak. Mělo by se říct zcela jasně, který je víc na pováženou a který by se měl častěji střílet. A který je míň na pováženou a ten, že by se střílel jenom někdy. A mělo by se zdůraznit, i z které země je ten který. Aby se mohli zformovat příznivci toho a nepřátelé onoho. 

Tak jak to děláme už od nepaměti. Jmenuje se to polarita názorů. Že ty názory jsou v podstatě invazivní, už nikomu nevadí. 

Mně ano, ale já jsem debil.