Kapitola XXXVIII. - Chvála Mirdovi Kalouskovi

Diagnóza byla jasná, jsem a budu debil. Navíc po porodu mě sestra (tedy ne má vlastní, ta zdravotnická) pustila ještě z výšky na hlavu. Maminka se chtěla soudit, ale doktor jí to rozmluvil. Řekl, že existuje podezření, že ten pád na hlavu mně v podstatě pomohl.   

Vyrazil jsem, tentokrát bez roušky, koupit si okurku. 

Kdy jindy si koupit okurku, než v obdobím mediálně známém jako okurkovém. Taková okurka potěší, tedy když není enormě drahá. Zrovna tak potěší v této době okurkové zpravodajství. Ovšem - kvůli viru - se těžko bude psát o české učitelce zápasící se žralokem na Jadranu, když na rozdíl od těch žraloků tam zatím žádné české učitelky nejsou. Možná, že tam nejsou ani žraloci, ale to se neví, když žádná učitelka zatím sežrána nebyla. 

Shrnuto a podtrženo: okurková sezóna vrcholí i v našich sdělovacích prostředcích, ať těch státních, které vybírají poplatky, tak v těch soukromých, které sice nevybírají poplatky, ale krmí nás nevybíravě tu i ondy reklamou pro otrlé. Ocenil jsem a hodně mne potěšilo, když jsem zahlédl v Parlamentu Mirdu Kalouska, jak iniciativně nese nějaký předmět. Na chvíli jsem zadoufal, že již navždy opouští tento zákonodárný sbor a začíná se stěhovat, ale nebylo tomu tak. Pan Kalousek přemisťoval akční vyjádření poslance jiné strany, které bylo předstrčeno před budku s mikrofony. Pochopil jsem to tak, že onen poslanec chtěl zdůraznit, o čem bude mluvit: tak aby si všichni určitě zapamatovali obsah toho sdělení. 

Nepochopil to ovšem poslanec Kalousek, který uzmul ono napsané tvrzení a hodlal se ho (zřejmě) odnést někam, kde by bylo víc na očích poslanců, třeba do místní kantýny. Ale se zlou se potázal a místo řečnění došlo na přetahovanou o ten minibilboard s textem. Chvíli vedl ten, po chvíli zas onen, jisto je, že všichni, až na předsedajícího (ten nesmí) se výborně bavili. Nakonec došlo k přednesení toho příspěvku (asi nikdo neví o čem byl, já rovněž ne...) a cedule skončila po projevu kupodivu před lavicí poslance Kalouska, který jí tam ovšem nechtěl a nechtěl, ač před tím ceduli chtěl a chtěl. 

Na rozdíl od většinové populace podotýkám, že se mi nesmírně líbí poslanci s hravou duší dítěte a bezbřehým nutkáním bavit společnost, ve které právě dlejí.., nebo tlejí ?? 

 Nevím, ale já jsem debil a někdy mi smysl slov uniká...